Pohled do historie

   První vzdělanost u nás vznikala výhradně za zdmi klášterů a monopol vzdělanosti náležel pouze osobám duchovním. Přesto, ale již v polovině 14. století vzniká v Českých zemích síť farních a kolegiálních škol. Školy byly nepo-vinné, a náležely pod správu církve. Ve městě byly většinou sou-částí komplexu: kostel, fara, hřbi-tov, škola a tak to bylo v minulosti i v Kožlanech. Na vesnicích působili jako kantoři běžně vysloužilí vojáci, kteří uměli alespoň trochu číst a psát. Ale ve větších městech učili již bakaláři, kteří získali vzdělání na tak zvané artistické (umělecké) fakultě Karlovy univerzity v Praze. Jinak všechny školy byly většinou závislé na blahovůli a štědrosti církve, feudální vrchnosti a místních konšelů. Z té doby je již také zaznamenána stížnost kožlanských až k arcibiskupovi proti nově ustanovenému faráři Matheolovi v Kožlanech, který se sice za katolíka hlásil, ale katolictví ke cti nesloužil. Měl mimo jiné školního rektora ke stravě cho-vati, ale stravu mu nedával a ten proto také do kostela zpívat nechodil. Není pochyb o tom, že škola v Kožlanech byla již ve středověku dávno před třicetiletou válkou, o čemž svědčí i zápis z kožlanské Knihy purkrechtní, který důrazně ukládá , že škola v Kožlanech pod mocí purkmistra a konšelů zůstane a sami si správce škol-ního dosadí. Zápis je listem podložen, v kterém pán Jindřich Jakub Týřovský roku 1612 potvrzuje Kožlanům udělené výsady tohoto znění: „Škola v témž místě Kozlanech pod mocy Purkmistra a Košelův neb Obcy Jehož Místě Stojí: zastavati doniž sobě ouřad tehož Mistě: Správce školní k viučování ditek dosazovati majy.....“ Tento zápis dokládá vyjmutí školy z pravomoci církve katolické a převzetí ji do správy obce jakožto splnění dávného přání kožlanských nekatolíků. Avšak po prohrané bitvě na Bílé hoře, v dobách rekatolizace a po-výšení katolické církve Habsburky na státní náboženství, získává katolická církev opět neomezené kompetence v řízení škol a jejich výuky. Proto také hned roku 1622 nacházíme v Knize purkrechtní městečka Kozlan novou smlouvu mezi obcí, farářem a učitelem, a to: ..... že každý farář má kantorovi dávati z desátku svého dva-krát do roka při sv. Jiřím a sv. Havlu po 3 korcích žita (korec dutá míra = 93,5 litrů). Od sedláků pak z každého lánu (cca 18 ha) 4 snopy obilí „posnopného“. Hřbitov a příkopy s trávou přikazuje kantorovi k chovu dobytka a to i pastvou, o čemž svědčí i stížnost faráře, že někdy i při mši se dobytek do kostela dere. Rodiče pak platí kantorovi za učení dítek, které abecedě a slabikovat učí, po 1 krejcaru, které čtou po 1 krejcaru a 3 penězích (malý peníz 0,25 g), které psáti a více se učí po 3 krej-carech týdně. V zimě pak musí každý žák denně přinést 1 větší polénko dřeva( 1 krejcar s obsahem 0,91 g stříbra a jeho kupní síla: 1 kg másla 10 krejcarů, 1 kg hovězího masa 4 kr., kuře 2 kr., slepice 5 kr., husa 15 kr. a kopa 60 vajec rovněž 15 kr.). Dále obec vykazuje kantorovi ještě kousek pole s paloukem a něco dřeva na topení. Za služby písařské pak 12 kop krejcarů a z každého varu piva půl osminy řídkého piva. Od vyhledávání spra-vedlnosti z knih 6 krejcarů a od každého pohřbu také 6 krejcarů. Za zpívání pašijí na květnou neděli 35 krejcarů a od záduší na Velký pátek také 35 krejcarů. Bude-li si kantor kantor chovat jeden nebo dva kusy dobytka, není pastýři povinnen úplatkem. Školství bylo v té době pod silným vlivem církve a žáci museli chodit povinně dvakrát denně do kostela. Původní škola v Kožlanech stála od nepaměti v areálu kostela. Byla to přízemní budova, která při velkém požáru fary a kostela v roce 1768 vyhořela (požárem se rozlily zvony a v Kožlanech vyhořelo 78 domů a 36 stodol). Škola byla opět obnovena, ale v první polovině 19.století byla již jako škola nevyhovující zbouraná, a roku 1842 nákladem 1.800 zlatých postavena škola nová patrová i s bytem pro učitele. A obec se sama stává jejím patronem. Roku 1774 zavádí Te-rezianský dekret povinnou školní docházku pro děti od 6-12 let. Avšak pro děti na venkově nebyla do důsledku povinná, neboť děti musely pomáhat doma rodičům v hospodářství a měly v čase senosečí a sklizně úlevy.
   Školní rok začínal 3.listopadu a končil 20.září. Teprve od roku 1784 se prázdniny přesouvají na letní měsíce tak, jako je tomu dnes. Vyučovalo se zpravidla dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne. Ve čtvrtek se neučilo a byl volným dnem. Školní rok byl rozdělen na dvě pololetí a na konci se konaly veřejné zkoušky před zrakem místních představitelů církve, vrchnosti a rodičů. Premianti v Kožlanech dostávali na konci roku knihu, zatím co žáci, kteří propadali nebyli vůbec čteni. Učitelé na základních školách v té době dostávají 120-180 zlatých ročně (1 zlatý s obsahem 13,45 g zlata=100 krejcarů a jeho kupní síla : ½ litr piva 4 krejcary, vejce 1 ½ kr., slepice 15 kr. 100 kg pšenice 6-8 zlatých, kráva 30-40 zlatých). V roce 1869, kdy se Rakousko-Uherská monarchie probírá z těžké vojenské porážky, kterou utrpěla roku 1866 u Hradce Králové ve válce s Pruskem, dochází opět k školské reformě, kterou se snaží Rakousko překonat všeobecnou zaostalost, hlavně technickou. Jsou zrušeny školní obvody shodné s církevními. Škola je vymaněna z područí církve a péče o vzdělání připadá zemským sněmům a učitelům jsou zvýšeny platy a penze až na 450 zlatých ročně.
   Stará škola v Kožlanech u kostela „pod kaštany“ byla původně až do roku 1867 dvojtřídní, po té trojtřídní, kdy celostátně v Čechách připadá na jednu třídu 130 žáků. Jinak tomu nebylo ani v Kožlanech, kde je ve školním roce 1872-73 v trojtřídce zapsáno 192 chlapců a 189 děvčat, celkem 384 žáků. Ale do školy chodí pouze 113 chlapců a 117 děvčat, celkem 230 žáků. V roce 1875 je škola po-výšena na čtyřtřídní a od roku 1883 pětitřídní, kdy kromě řídícího učitele Majera se v tehdejší době uvádí učitel Ignác Ouvalský rodem Pražák, narozen roku 1842 na Novém Městě v Praze. Byl vynikajícím varhaníkem v arcibiskupském semináři v Praze, ale rozhodl se pro dráhu učitelskou. Do Kožlan přišel roku 1866 a řídícím učitelem v Kožlanech byl od roku 1873až do roku 1904. Po něm nastupuje jako řídící učitel František Kučera narozen roku 1859 v Cerhovicích na Zbirožsku. Tuto funkci zastával až do odchodu do důchodu v roce 1923. Tuto starou kožlanskou školu u kostela navštěvovali význační kožlanští rodáci: Antonín Krátký (nar. 1810), zakladatel zábavných podniků v Prátru ve Vídni. Význačný sochař Václav Levý (1820), Václav Kopta (1845) houslový virtuos a první houslista opery v New Yorku, Josef Čapek (1856) zakladatel pařížského Sokola a České národní rady v Paříži, básník Antonín Šnajdauf (1860). Spisovatel a senátor Vojta Beneš (1876), Eduard Beneš (1884) první československý ministr zahraničních věcí a druhý prezident čs. republiky, význační malíři Josef Klír (1860) a Václav Švarc (1886) a purkmistři Antonín Vondrášek, zakladatel první kožlanské pošty roku 1869 a Josef Bureš, zakladatel městských lázní v Kožlanech v roce 1891 a Jan Klaus, zakladatel měšťanské školy v Kožlanech a mnozí již zapomenutí. Rodáci, kteří v kožlanských ma-lotřídkách získávali vědomosti od svých obětavých učitelů: Majera, Ouvalského, Kopty, Šípka, Pinty, Bo-háče, Vetengla, Růžkové a Pihrta (mladého oblíbené-ho třídního učitele Edvarda Beneše, který plně uspo-kojoval zvídavého žáka, na kterého prezident při návštěvách v Kožlanech často vzpomínal a pozdějšího to řídícího a ředitele školy v Kaznějově).
   Za velikého úsilí starosty Jana Klause, kožlanského rodáka učitele Václava Beneše (bratra pozdějšího prezidenta) a Rady města je konečně splněna dlouholetá touha kožlanských občanů a Zemský úřad v Praze povoluje roku 1911 zřízení Měšťanské školy v Kožlanech, a to jako dívčí, neboť chlapecká byla v té době již v Kralovicích.
   Otevření I.ročníku Dívčí měšťanské školy v Kožlanech je slavnostně zahájeno 25.září1911 v náhradních prostorách v přízemí nové radnice, do něhož je v prvním roce zapsáno 44 dívek, z toho 13 z Kožlan, 5 z Kralovic, 8 z Čisté, 3 ze Všehrd, 3 z Hedčan, 5 ze Dřevce, 2 z Hrádecka, 2 z Břežan a po jedné z Černíkovic, Hodyně a Kočína. Postupně byly do dívčí měšťanské školy v Kožlanech zapisovány i dívky ze Slatiny, Křice, Studené, Holovous, Miličova, Bělbožic, Křekovic, z Krakova, Strachovic, Bílova, Bu-koviny, Potvorova, Mladotic, ze Stražiště, z Plas, Horního Hradiště ale i ze Skrej, ze Svaté u Berouna a z Lužné. Prvním ředitelem je jmenován odborný učitel Václav Brettšnajdr z Kralovic, odborná učitelka Marie Vonášková ze Strakonic, učitelka ženských prací Vilemína Ježková z Kožlan a učitel náboženství oblíbený pan farář Gabriel Jarma z Kožlan.
   Ještě v témže roce žádá městské zastupitelstvo a místní školní rada o výstavbu nové školní budovy a zakupuje na výstavbu parcely 3 domů čp. 112 od Folků, čp. 113 od Heyrů, čp. 114 od Korpů a zadává výstavbu ofertním řízením staviteli Františku Eliaškovi z Nového Strašecí za celkovou částku 130.000 korun rakouské měny. Slavnostní položení základního kamene se koná 6.června 1912 (bez vysvěcení kněze), kde vážený měšťan cukrář a purkmistr města Jan Klaus (potomek často volených kožlanských purkmistrů) za přítomnosti c.k. okresního hejtmana Emiliána Schlindenbucha zdůrazňuje význam této události. Městský tajemník Pavel Vyšata předčítá pamětní list sepsaný na pravém pergamenovém papíře, který je vkládán do kovové schránky základního kamene spolu s drobnými kovovými mincemi tehdejší měny. Po té je slavnostně poklepáno na základní kámen, c.k. okr. hejtmanem, purkmistrem města, členy místní školní rady, ředitelem měšťanské školy a řídícím učitelem Františkem Kučerou. Slavnostní otevření nové měšťanské školy v Kožlanech je provedeno 14.září 1913 za účasti kožlanského rodáka Václava Beneše z Prahy a purkmistra města Jana Klause, který zdůrazňuje význam této události a děkuje všem, kteří se zasloužili o vybudování nové školní budovy, stánku, to ve kterém se náš nejcennější klenot, naše dítky vychovávat budou. A připomíná žákům, jak velkou oběť museli přinést jejich otcové a poplatníci pivního krejcaru v Kožlanech. V tu dobu má měšťanská škola již tři ročníky a je úplná. Jako smíšená dívčí a chlapecká měšťanská škola pak slouží ke cti a slávě od roku 1919.
   Pro učňovský dorost je zřízena při měšťanské škole v Kožlanech také Škola živnostenská a pokračovací a po první světové válce pro zemědělský dorost Lidová škola hospodářská. Před druhou světovou válkou v roce 1939 měla měšťanská škola v přízemí 3 třídy obecné školy a v I.patře IV.třídu obecné pro 4. a 5. postupný ročník a 3 ročníky měšťanské školy. Čtyři kabinety: přírodopisný, fyzikální, země-dějepisný, technický a jednu třídu mateřské školy pro 4 a 5leté děti, která byla upravena ze šatny před tělocvičnou. Za války ve školním roce 1941/42 se Měšťanská škola přejmenovává na Hlavní školu, která se stává pouze školou výběrovou. Do které může z obecné školy postoupit po provedených zkouškách pouze 35% nejlepších žáků. Ostatní žáci zůstávají dál ve IV.třídě obecné školy jako 5. 6. 7. a 8. postupový ročník obecné školy, a to až do konce školního věku. Výuka německého jazyka začíná ve 3.třídě obecné školy 3 hodinami týdně. Ve vyšších třídách pak až 8 hodinami týdně. Zimní vánoční školní prázdniny začí-nají 19.prosince 1941 a jako uhelné prázdniny trvají až do 3.března 1942 s povinností si 1x týdně docházet pro domácí úkoly. Ve školním roce 1942/43 je ve škole ze šestidenní týdenní docházky zavedena pouze pětidenní týdenní docházka s volnými čtvrtky. A v roce 1943 se zavádí o letních prázdninách pracovní povinnost žáků od 12 let při výpomoci o žních a sklizni chmelu. Na kterou se přihlašuje 20 žáků, na chmel s rodiči nebo učitelkou. Zavádí se nová školní klasifikační stupnice, která má 6 stupňů: velmi dobrý, dobrý, uspokojivý, dostatečný, sotva dostatečný a nedostatečný. Druhého listopadu 1944 se budova měšťanské školy zabírá pro německé uprchlíky ze zabraných území východní Evropy a vyučuje se v náhradních třídách. Pro 1. a 2. třídu obecné školy v hostinci u Ipoltů (hospoda čp. 176 v dolejším konci-dnes již zbouraná). Pro 3. a 4. třídu v hostinci pod školou u Vožehů čp. 118. Pro dva ročníky měšťanky v sokolovně, jedna třída nahoře ve sborovně a druhá třída v jídelně v přízemí. Třetí ročník pak v bývalém pivovaru, v restauraci s dámskou obsluhou „Pod věžičkou“ kdysi založeného podniku v živém tr-hovém městečku). Všude se vyučuje v nouzových nevytápěných tří-dách s očekáváním vánočních prázdnin, které začínají 21.prosince 1944 a trvají prakticky až do konce března 1945, s povinností si přicházet 2x týdně pro domácí úkoly. V prvních květnových dnech 1945 odchází přes noc v tichosti ze školy němečtí uprchlíci směrem na Čistou do Sudet (s nimi dobrovolně odchází stará kožlanská občanka Marie Jirousková z čp. 18 rakousko-německé národnosti, vdova po c.k. rakouském kapitánovi a auditorovi vojenského válečného soudu Plutarehu Jirouskovi v.v., která se po celou dobu o uprchlíky v Kožlanech starala). Prázdná škola je však opět zabraná pro případ potřeby válečného lazaretu. V revolučních dnech počínaje 5.května 1945 se nevyučuje až do 22.května,. kdy po delší výluce školní docházky se opět vyučuje a to až do 19.července 1945. Začátek školního roku 1945/46 začíná škola ještě v nouzových třídách a do školní budovy se výuka vrací až na podzim po důkladné desinfekci a opravě. V té době má měšťanská škola v Kožlanech již 4 třídy obecné školy a 4 ročníky měšťanské školy a Jednoroční učební kurz, který je dobrovolný, ale navštěvují ho všichni žáci a začíná prakticky devítiletá školní docházka.

Bohumil Vondrášek